Určitě jste již někdy viděli tzv. "padající hvězdu", jako je zachycena na titulní fotografii od Mikea Lewinského, že ano? Odborně se tomuto světelnému jevu říká meteor a nejde o nic jiného, než o malé zrnko prachu, které se vysokou rychlostí (řádově až desítky km/s) srazí se zemskou atmosférou. Začne docházet k obrovskému tření s molekulami vzduchu a tedy i k obrovskému zahřívání. Toto zahřívání je tak velké, že dochází k odpařování materiálu a následně i k jeho ionizaci (elektrony jsou vyhnány z jader atomů materiálu), díky čemuž na obloze zahlédnete světelnou stopu - meteor.

Naše Země se sráží čas od času s většími oblaky takových zrnek (někdy i s většími tělesy) a většinou jsou taková oblaka pozůstatky z doby velkého bombardování, nebo jsou to pozůstatky po kometách. Země pravidelně prochází většími shluky prachových částic, právě v důsledku toho můžeme mluvit o meteorických rojích.

Jedním z těchto rojů je i roj Drakonid, jehož meteory zdánlivě vylétají ze souhvězdí Draka. Původcem těchto těles je kometa 21P/ Giacobini-Zinner, kterou jsme několik posledních měsíců mohli pozorovat na noční obloze.

Drakonidy obvykle vrcholí mezi 6. - 10. říjnem a obvykle mají zenitovou hodinovou frekvenci (ZHR) okolo 20-30 meteorů. Letos ale Drakonidy překvapily nečekaným zvýšením aktivity, jak je vidět na grafu, na němž je v průběhu času vyobrazena ZHR.

Multiexpozice letošního maxima roje Draconid. Kredit: Tioga Gulon
Zenitová hodinová frekvence v průběhu 8. - 9. 10. Kredit: International Meteor Organization (IMO)

Hned následující víkend nás čeká maximum dalšího většího meteorického roje - Orionid - jehož meteory zdánlivě vylétají ze souhvězdí Oriona. Obvykle můžeme vidět kolem 25 meteorů za hodinu, ale kdo ví, možná nás rovněž překvapí.

Zdroje: International Meteor Organization (https://www.imo.net/members/imo_vmdb), Česká astronomická společnost (https://www.astro.cz/)