Vítejte u série nepravidelných novinek, kterými vás budu informovat o výjimečné aktivitě na Slunci. V rámci úplnosti vás rád budu s počtem dílů seznamovat s běžně pozorovatelnými úkazy.

Téma pilotního dílu

Denní pozorování naší nejbližší stálice není nikdy nudné, i když nám v tom aktuálně brání sluneční cyklus v minimu (viz níže). Není tak divu, že pozorování Slunce připomíná práci meteorologa nebo dokonce detektiva na úrovni teoretické fyziky. To znamená, že Slunce je neprobádaná hvězda, u níž neumíme s jistotou určit vývoj. Podobně jako u meteorologie, i zde se setkáváme se závislostí určovat předpověď. Některé silné jevy na Slunci mohou vyvrcholit ve výron horkého plazmatu, který se šíří prostorem. Pokud směřuje tento výron k Zemi, zpravidla sejde podle směru magnetických siločar k magnetickým pólům Země, kde se teprve naskytne estetická podívaná - polární záře.

Nabitý proud častic, který zasáhne Zemi, způsobí většinou zelenou polární záři.

Geomagnetická bouře v Tórshavnu (Faerské ostrovy) na palubě lodi Nörrona. Foto: Martina Exnerová

Své šance na spatření polárních září tak zvýšíte, vycestujete-li blíž k severnímu, či z Evropy trasou delšímu, jižnímu pólu. Pokud je však cílem cesty nechat pokochat oko touto magnetickou bouří, jistě si s sebou přibalte i věci pro dokumentaci (hlavně fotoaparát - zrcadlovku). A pak už hurá na lov! Existuje spousta dostupných serverů, které informují o aktuálním rozsahu a "síle" polárních září, například zde. A takové záznamy se samozřejmě cení, proto své snímky můžete volně zaslat třeba do mezinárodní databáze Space Weather Gallery, kde se jimi amatérští fotografové a astronomové rádi chlubí.

Neobvyklý pohled na polární záře z výšky cca 400 km nad Zemí. Série fotografií, které byly pořízeny astronautem P. Nespolim 15. září minulého roku, tvoří video.

Jaký je skutečný, bohužel však negativní, přínos zásahu magnetosféry? Například rušení citlivých a velmi důležitých přístrojů (zejména GPS) na palubách kosmických sond nebo dočasný výpadek elektřiny na Zemi.

Sluneční cyklus

Sluneční cyklus trvá průměrně 11 let.

Není pochyb o tom, že Slunce je dynamická hvězda. Dokonce svou aktivitou tak impozantní, že se v průběhu času velikost aktivity periodicky mění. Obecně se uvádí, že jako první s objevem přišel H. Schwabe (1798-1875), později svá pozorování podal tehdejšímu řediteli Bernské hvězdárny v Německu, R. Wolfovi (1816-1893). Dále se informace klasicky táhly vědeckou komunitou, která musela důkaz nutně vyvrátit a nebo potvrdit. Díky oběma zmíněným pánům dnes víme, že tento cyklus trvá průměrně 11 let.

Začátek nového a konec předchozího cyklu znamená přepólování magnetických pólů u pozorovatelných skvrn. Následně se celý cyklus znovu spustí a spojitě pokračuje k maximu, odkud zase klesá k minimu jako nyní. Nadcházející lidmi pozorovaný cyklus bude pětadvacátý.

Rudolf Wolf (vlevo) a Heinrich Schwabe

Vzhledem k současné nízké aktivitě Slunce nemůžeme očekávat mnoho zajímavého.

Nadcházející lidmi pozorovaný cyklus bude pětadvacátý.

Celá podstata pozorování Slunce je ještě umocněna jeho vlivem na zemské klima. Kromě životadárného tepla lze Slunce využít i na průzkum meziplanetárního a interstelárního prostoru a dalších uvedených věd k meteorologii, kde aktivita Slunce představuje z dlouhodobého hlediska závažný faktor.

Snímání - hvězdárna Pardubice

Od 10. května letošního roku probíhá na Hvězdárně barona Artura Krause v Pardubicích monitoring sluneční chromosféry.

Primárním cílem je rozlišit protuberance a další jevy pozorovatelné v této sféře. Na rozdíl od fotosféry vodíkový filtr teleskopu, který hvězdárna využívá, umožňuje rozlišit některé dynamické procesy, například výron horkého plazmatu (CME). Taková sluneční aktivita není běžným slunečním filtrem pozorovatelná. I přes poměrně malé rozlišení fotografií jsou evidentní vlivy silného magnetického pole v aktivních oblastech, kde jsou pro změnu ve fotosféře viditelné většinou pouze tmavé skvrny. Některé z těchto záznamů uvedené v dalších dílech budou použity pro dokumentaci úkazů.

Pokud byste měli zájem nahlédnout k podrobnějším záznamům, přejděte na web solar.astropardubice.cz (v angličtině). Rád bych tímto příspěvkem upozornil také na celkem nové stránky Sluneční patroly fungující pod hlavičkou AsÚ AV ČR. Na úvodní stránce jsou dostupné nejaktuálnější pohledy na naši mateřskou hvězdu nejen prostřednictvím hvězdárny Pardubice, ale i Úpice a nebo Valašské Meziříčí, která kromě úchvatné chromosféry snímá také dost nezvykle v spektrální čáře vápníku. K fotografickým příspěvkům přispívá samotná observatoř v Ondřejově, a to dokonce fotosférou a zákresy.

Skvrny

O skvrnách více zase v jiném díle. V "kostce" jsou to chladnější oblasti na Slunci než okolní povrch.

Skupina skvrn aktivní oblasti AR 2724 doprovázená erupcí B7.1 byla detekována mnohými observatořemi teprve nedávno (bylo to většinou 12. října). Poměrně velkou zvláštností je atypicky velká rozloha aktivní oblasti v minimu aktivity.

Aktivní oblast detekována na jihovýchodní části disku. Foto: NASA
Lehce viditelná aktivní oblast AR2724 a také nově 2725 (stále doplňovanou galerii z tohoto měsíce najdete zde).

Budu se s vámi těšit u dalšího dílu!

Zdroje: spaceweather.com, Wikipedia